Jako my všichni i já jsem poutníkem na cestě životem. Poté, co jsem si - zprvu jistě provázena Mámením a Všezvědem Všudybudem, zkrocena uzdou a oslepena brýlemi - prošla „Labyrintem světa“, došla jsem, podobně jako Komenského Poutník, do bodu, kdy pro mě začalo být čím dál těžší „dívati se na nepravost, faleš, lež, svod, ukrutnost“. Pravda nerozhodla jsem se tenkrát jako Poutník „tisíckrát umříti, nežli tu býti“, ale uposlechla jsem hlas „Boha radícího“, řkoucí: „Navrať se. Navrať se odkuds vyšel, do domu srdce svého, a zavři po sobě dvéře.“ „Sebera tedy, jak sem mohl, myšlení svá, a uzavíraje oči, uši, ústa, chřípě a všecky zevnitřní průchody, vstoupil sem vnitř do srdce svého: a aj, byla tam tma.“ Příběh zde ovšem nekončí, ale naopak začíná… „a co dál bude, čekám. A aj, zvrchu zaskví se světlo jasné, k němuž já oči pozdvihnu, spatřím vrchní to okno plné blesku…“
Tento Komenského barvitý popis „Labyrintu světa a ráje srdce“ jest odrazem života mého…
Děkuju.
Krásný den
Míša
Více o Míše naleznete na webech: https://akupunktura-zvirat.webnode.cz/ a https://antropologicka-zooarcheologie.webnode.cz/